Tradice na venkově

Při rekonstrukci tak starého objektu, jako je naše usedlost, se člověk mimoděk setká s důsledky tradičních pracovních postupů, životního stylu a řemesel minulých staletí (minulost promlouvá). Je to vidět na nálezech starých věcí na půdách i na zabudovaných kamenkách na vodu, prostupech ve stropech nad chlévy nebo na šachtě v podzemním sklepě.

Když jsem si poprvé důkladněji prohlížel klenutý strop v kamenně klenutém velkém sklepě a přiblížil se na jeho konec, vylétli ze šikmo vzhůru vedoucí šachty netopýři. Bez velkého přemýšlení jsem usoudil, že šachta sloužila k větrání, teprve později jsem si uvědomil, že asi k pohodlnějšímu ukládání skladovaných zásob a možná ledu. A to mě začalo zajímat.

Jak to vlastně bylo s ledováním, skladováním potravin v létě? Něco jsem věděl ze starých knih, románů Aloise Jiráska, starých filmových dokumentů a vyprávění dříve narozených. Možná i proto (ale určitě nejen) byly uprostřed obcí kolem nich budovány rybníčky. V zimě, kdy na povrchu zmrzla dostatečně silná vrstva ledu, se led vysekal/vyřezal a odvezl do sklepů, kde jej bylo použito k chlazení. Led ve sklepích na venkově využívali především pivovary, řezníci a hostinští. Led pomáhal snižovat teplotu ve sklepích až do léta. Samozřejmě v těch dobách byl možnostem chlazení přizpůsoben i režim v domácnostech. Zabíjačky se konaly v zimě.

Víte, že teplota v podzemí kopíruje průměrnou teplotu na povrchu. V našem sklepě teplota kolísá mezi 5 a 10 stupni. A víte, že lednička vděčí za svůj název tomu, že vznikla jako izolovaná skříň, do které se vkládal led ke chlazení, který prodávaly ze svých zásob zejména pivovary.

No a jak "ledujeme" dnes? Každá domácnost i provozovna má ledničky a mrazničky, ale!!! Vypadá to tak, že jejich spotřebu například v jižních Čechách stěží pokryje lipenská elektrárna.