Šumavské střechy

Samozřejmě i na půdě jsem našel různé staré předměty, o jejichž účelu jsem musel přemýšlet. Například dědek nebo strejček - truhlářská stolice, která se, jak jsem zjistil, používala na výrobu šumavských dřeváků a šindelů. Kartáč z hřebů ve dřevěné podložce (vochle), který se patrně používal pro česání lnu nebo ovčí vlny a nůžky na stříhání ovcí. Máselnice na zpracování smetany.

Na Šumavě byl dostatek kvalitního dřeva ke zpracování, hodnotné místní suroviny. Využila se beze zbytku. Nejméně kvalitní k topení, kvalitnější na pilu a ještě kvalitnější na výrobu zmiňovaných dřeváků a šindelů. Dřeváky se na venkově nosily často, v hospodářství, děti do školy.

A šindele pokrývaly střechy většiny domů na Šumavě. Také jsem je na různých místech nacházel. Profesionálně se výrobou zabývali šindeláři, pro vlastní potřebu si je vyráběl přes zimu každý zručnější hospodář. Bylo zapotřebí 50-60cm dlouhých špalků bez suků nejlépe ze staletých jedlí nebo smrků, ostré sekyrky na rozštípání špalku, zmiňované truhlářské stolice, poříz na srovnání šindele a vytvoření rovné hrany a ostrý struh na zhotovení drážky. Štípané šindele měly životnost 20-30 let, byly lehké a umožňovaly stavbu lehkých krovů. Největší kouzlo ale bylo v tom, že využívaly místních zdrojů dřeva a volných pracovních kapacit, zejména přes zimu. Odpadla potřeba přesunů materiálu a lidí.

Dneska jsou na šumavských střechách krytiny bůhví odkud, instalují je často lidé ze vzdálenějších míst. A místní dojíždí do průmyslových center nebo se tam rovnou stěhují.