Staročeské epidemie

V nedávných deštivých dnech jsem si četl paměti V.V.Tomka "Z mého života". Ač zmínka na smutné téma, musel jsem se při jejím čtení usmát, jak před dvě stě lety řešili podobné problémy jako my dnes. Ovšem svérázně a jinak. Rozhodně však "promořením" (a tancem bez roušek). Co by tomu asi řekl Prymula!

V roce 1837 psal autor (přesný opis včetně pravopisu): "W měsíci Lednu toho roku rozšířila se chřipka w Praze, jak tehdáž wůbec we wětší části Europy, tak že, jak se pozorowalo, wíc než polowice obywatelstwa bylo jí uchyceno, jedni wíce, jiní méně. I já jsem dostal v posledním témdni Ledna silnau rýmu s welkým hlawy bolením a kašlem, tak že jsem byl téměř neschopen ku práci. Ale hodným wytancowáním se u Sartorů najednou se mi značně polepšilo, ač mne rýma předce potom ještě po několik neděl neopustila."

A když už jsem u tématu epidemií, jen o 2 strany dříve, koncem roku 1836 pan Tomek píše: " W říjnu a w listopadu teprw se rozšířila cholera po krajích; na Polickém panstwí zemřelo asi 40 osob; v Litoměřicích zemřel tehdáž nadějný básník Mácha, skladatel "Máje". Byl welice želen."

Tolik realita třicátých let 19. století v autentickém podání.

Wácslaw Wladivoj Tomek byl český historik, archivář, poslanec a pedagog. Věnoval se především historii Prahy. Žil v letech 1818 až 1905. Pohřben na Vyšehradě.