Koronavirus

Už dlouho jsem se k ničemu nevyjadřoval. Ne, že by mě dění kolem přestalo zajímat. Ale situace se mi dlouhodobě nelíbí a nechci být stále negativní. Teď ale musím. Situace je vážná a to se problémy ukáží ve větší míře. Tedy problémy s vedením našeho státu. V takové mimořádné situaci je třeba stabilizovat situaci a rychle konat (a navíc stát/vláda přeci musí mít krizový scénář/strategii/rezervy). Místo uklidnění ale slyším jen "já Babiš, já Schillerová, já zaplatím, já makám, za to můžou jiní, Italové to nezvládli". Zdá se, že si papaláši ANO vystačí s 1. osobou jednotného a 3. množného čísla. 

Podle projevů a konání za poslední měsíc žádnou koncepci a stabilizaci ale nevidím. Ve druhém březnovém týdnu sice zavíráme v rychlém sledu vše, co se zavřít dá. Ale v předchozích týdnech měly být především rychle distribuovány všem občanům ochranné pomůcky (zejména roušky a desinfekční prostředky). Samozřejmě v potřebných milionech - to spočítá každý školák. Kvalitativně vyšší úroveň vybavení měl dostat zdravotnický personál. "Náš premiér" se ale kasá směšnými desítkami tisíc a opakovaně se vymlouvá. Udivuje mě, že zdravotnictví nemá rezervy kvalitního vybavení alespoň na několik měsíců. Tam by snad systém "just in time" neměl platit. Proto se také stát nedá řídit jako firma!!!

Další šokující chování vedení státu a rezortu zdravotnictví je kolem testování. Z lidského i manažerského pohledu to vidím tak, že pokud mají sami lidé zájem nechat se testovat na koronavir, je to velká výhoda. Premiér a jeho zdravotničtí přisluhovači ale dehonestují lidi, kteří se chtějí nechat testovat, stanovují nesmyslné podmínky a bariéry a lžou kolem možností testovacích center (viz příklad ústřední vojenské nemocnice). Přeci i selským rozumem přijdeme na to, že větší míra testování umožní cílené karantény a daleko efektivnější omezení šíření viru než plošné karantény, kdy jsou v ní společně v nejistotě nakažení i zdraví. A to nemluvím o ekonomických dopadech plošných řešení. A nechci tu podsouvat možnost, že snad vláda ani nechce zjistit, kolik nakažených skutečně je. Selský rozum ale opět říká, že jich je mnohem, mnohem víc než říkají oficiální čísla (298)!

Jiným nepochopitelným krokem byla výzva volat na telefonní čísla hygieny, praktických lékařů a dalších. Tomu, kdo jen trochu zná možnosti telefonní sítě, bylo jasné, že se tam většina zájemců nedovolá.

V životě jsem zažil tři velké kritické situace. Okupaci v roce 1968. Byl to šok slyšet v ranních zprávách, že nás okupují armády okolních zemí. Ale lidé byli semknutí a věřili svému vedení a jejich dobrým úmyslům. Druhou kritickou situaci jsem zažil v roce 2002, kdy jsem musel ujet z centra Budějovic, kam se valila voda z Malše a Vltavy. Myslím, že zejména regionální politici neudělali vše, co mohli a Povodí Vltavy váhalo tak dlouho s odpouštěním Lipna, že už potom bylo na všechno pozdě. Dopady ale byly naštěstí regionální a centrum se zachovalo racionálně, za několik měsíců byly největší škody odstraněny.

Na hodnocení této třetí velké krize je brzy. Chyby se mohou stát, ale musí se rychle konat v zájmu věci. Už jsme se měli od koho poučit! V čele státu ale musí stát schopní lidé sloužící poctivé věci. Pokud je to vůbec možné.

A nakonec jedna hezká zpráva, na ČT zahajuje vzdělávací projekt UčíTelka :).