Tradice nejen vánoční

Kyperský večírek, tanec Masajů, modlitba u zdi nářků, české vánoce s ladovským nebo alšovským betlémem a českou mší vánoční, moravská svatba, dožínky, hody, vepřo-knedlo-zelo,... Tradice mám rád a tak, jak zejména ty národní ubývají a jsou nahrazovány globálně komerčními, stále radši. Ale ty naše mám nejradši. Vždycky mě povznesou a pohladí. Mladí už většinu tradic ani neznají, i když se některé nahrávky národních obyčejů objevují na YouTube a ČT prostřednictvím Miroslava Táborského se taky snaží. Jak je to s tradicemi na sociálních sítích nevím, protože je nevyužívám. Ale asi žádná sláva:).

Tradice je dnes obtížné udržet. Jdou proti směru naší plýtvající konzumní společnosti, která "nemá čas". A to zrovna nemyslím, že by dobrá hospodyně měla pro pírko přes plot skočit. Také se mi v rodině nepodařilo prosadit "staročeské Vánoce". Oceňuji proto ty, kteří se snaží a tradicím se věnují, například Spolek archaických nadšenců ze Sebranic, ale i další.

Všech výše uvedených tradičních slavností a zvyků doma i v cizině jsem si užil. Některých každý rok, některých jen jednou v životě. To je příklad svatby na Slovácku. Nemyslím folklórní vystoupení ve Strážnici, ale opravdové svatby mé vzdálené příbuzné. Je to již hezká řádka let, ale pamatuju si, že se svatby zúčastnily stovky lidí, mnoho z nich v tradičních krojích a trvala několik dní. Dnes se bohužel účastním spíše pohřbů. Naposledy, v loňském roce, také na Slovácku, také tam byla spousta lidí a také ještě několik tetiček v krojích. Je to smutná tradice, ale patří k důstojnému životu, i když dnes zejména v Čechách méně a méně. ("Děti by měly vidět pohřeb", pamatujete?)

Když máme těsně po Vánocích, tak ještě k obrázkům Josefa Lady. Před Vánoci v obchodech snadno seženete adventní čokoládové kalendáře nebo balicí papír na dárky s obrázky Santa Klause nebo Miky Myšáka, ale při troše štěstí a trpělivosti i s obrázky Josefa Lady. Letos mě potěšila česká firma Carla z Dvora Králové, která takové adventní kalendáře dokonce s velmi dobrou čokoládou vyrábí.

Sám se snažím tradiční prostředí a atmosféru, staré selské nářadí, nábytek a vybavení prostor zachovat na naší zemědělské usedlosti na Rychtě. Většině hostů se taková atmosféra líbí, ale kdo má raději modernější, sterilnější prostředí, tomu doporučuji jiný cíl návštěv. VS